Psychobiografický model profesora Erwina Böhma
Böhmův model je ošetřovatelský model mezinárodně uznaný a v současnosti využívaný v německy mluvících zemích v oblasti geriatrické a gerontopsychiatrické péče, který je zaměřen na podporu schopnosti sebepéče starých a zmatených lidí a na způsoby, jak co nejdéle tuto schopnost uchovat či navrátit, a to principem oživení zájmu seniora oživením jeho psychiky.
Böhm vždy kritizoval klasické způsoby péče, tzn. pouze nakrmit, udržet v čistotě, v teple a pohodlí a vykonat ordinace lékaře. V psychobiografickém modelu se snaží o rozšíření úhlu pohledu na člověka seniora, kdy se péče musí stát tolerantnější a opustit roli všepečující matky. Dřívější způsoby péče, kdy pečující personál přebíral veškeré úkony sebepéče, nereflektoval zachovalé schopnosti a dovednosti klienta, soustředil se hlavně na saturaci potřeb, a tímto konáním vytvářel klientovu závislost na péči, jsou v nových ošetřovatelských modelech a konceptech minulostí. Böhm předkládá péči aktivizující a re-aktivizující, a pokud používá ve svém modelu pojem rehabilitace, tak ve smyslu re-aktivizace psychických schopností člověka, tzn.: nejdříve rozhýbej psychiku, potom tělo. Formování jednotlivých ošetřovatelských modelů kopírujících ducha doby 50. a 60. let v USA poznamenaných také diskusí, co může být označeno za základní jádro ošetřovatelské činnosti, a enormní přírůstek vědeckých poznatků a s ním spojená určitá exploze ošetřovatelských modelů zaměřených především na potřeby klientů se somatickým onemocněním (psychicky zdravých jedinců) byly pro Evropu neadekvátní právě pro rozdílnost biografie klienta. Na ni a na psychické potřeby těchto klientů se zaměřil prof. Böhm.
Specifika gerontopsychiatrické dlouhodobé péče zmapoval profesor Böhm ve svých výzkumných pracích, poznatky ze základních psychologických směrů a teorií aplikoval do praxe a precizně zdokumentoval v jednotlivých kasuistikách. Výsledky těchto výzkumů jsou pro ošetřovatelskou péči velkým přínosem, ale hlavně jsou přínosem pro klienta samotného, který je v tomto modelu vnímán především jako člověk se svou biografickou historií, a to jak individuální, regionální či kolektivní