Teorie PBM

Psychobiografický model je zaměřen na psychiku klienta a jeho psychické potřeby. Pomáhá člověku, který prochází fází stáří, prožívat pocity pohody.

Základní stavební kameny Psychobiografického modelu (PBM) prof. E. Böhma

Nové koncepty a modely péče nám předkládají nové způsoby poskytování odborné péče založené na důkazech a prověřené praxí.

Základní stavební kameny PBM tvoří teoretický základ

Počet desorientovaných a zmatených starých lidí narůstá v souvislosti s prodlouženým stářím, kdy duše a psychika seniora zaostává, kdežto tělo je ještě funkční. Tento paradox je stále více popisován v souvislosti s onemocněním a symptomy demence. Vzrůstá tedy náročnost péče o tyto klienty, ale také zároveň náročnost této klientely na poskytovanou péči a to hlavně na odbornost poskytovatelů přímé péče a to jak v nemocnicích, tak v institucích dlouhodobé péče a také v péči domácí. Pro tuto cílovou skupinu je psychobiografický model péče, který je prioritně zaměřen na psychiku klienta a jeho psychické potřeby. Model podporuje porozumění mezi dvěma generacemi a mezi poskytovateli a příjemci péče. Tzv. interfusionální aspekt péče popsaný Böhmem, který zrcadlí generační a kulturní rozdíly mezi generacemi a který následně ovlivňuje kvalitu poskytované péče.

Co nám přináší model péče do praxe?

Způsob myšlení personálu, jakým způsobem porozumět mému klientovi a jakým způsobem mu poskytnout adekvátní odbornou péči. Dosavadní způsoby poskytování péče byly zaměřeny na uspokojování potřeb klienta a to speciálně na biologické potřeby a výkon intervenční péče. Nové modely péče jsou zaměřeny především na personál, na jeho vědomosti a aplikační dovednosti v interakci s klientem. Model obsahuje filosofii péče, její prioritní zaměření, pracovní instrumenty a dokumentační systém. Dosavadní modely byly zpracovány pro psychicky zdravé lidi se somatickým onemocněním. Böhm se zaměřuje na člověka s jeho změněnou psychikou, proto je tento model využíván u klientů se symptomy demence. Další rozdíly v pojetí dosavadních modelů jsou popsatelné následovně v jejich statickém pojetí, kdežto Böhmův model péče je variabilní podporující kreativitu personálu v poskytování přímé péče. Dynamický pohyb modelu na ose času je doložen prací s biografií klienta, kdy jsou vzaty do úvahy historické epochy ovlivňující jak saturaci potřeb jednotlivých klientů v oblasti sebe péče (např. v aktivitách denního života – oblékání v roce 1920, 1945, 1975, 2005, …), tak v poskytování péče jako takové v roce 1920, 1945, 1975,2005, …

Proto je tento model péče variabilní a jeho metody jsou v kontextu s časovou osou jednotlivých generací. Model má permanentní prostor pro další vývoj a zdokonalení. Kdo poskytuje péči podle tohoto modelu, je nucen stále přemýšlet, jak maximálně podpořit klienta v jeho soběstačnosti psychické v souvislosti s jeho celoživotně naučenými zvyky a rituály (Coping).

Jaké jsou cíle psychobiografického modelu?

Cílem modelu je naučit personál porozumět klientům, co je pro ně prioritní, co rozhýbe jejich psychiku a následně i tělo. Jakým způsobem podpořit klienta v jeho autonomii a jeho schopnosti rozhodovat o svých záležitostech co nejdéle. Aktivizovat a re-aktivizovat psychické schopnosti a dovednosti. Základní cíl je oživit psychiku klienta. Člověk, který nemá chuť žít, nemá potřebu vstát z postele, umýt se a obléci se… Tento model je někdy také nazýván modelem péče s rukama v kapsách, tzn.,  pokud najde pracovník správnou motivaci pro klienta z jeho biografie, tak on sám přebere iniciativu v sebe péči. Ale pokud se personál rozhodne plně převzít péči a nedá prostor pro zachovalé schopnosti a dovednosti klienta a určí mu pouze pozici pasivního příjemce péče, hovoříme o tzv. péči betonující, která podporuje regresi klienta a deficit sebe péče.

Dalším cílem modelu je oživit psychiku personálu a podnítit zájem o odbornou problematiku, zvýšit odbornou úroveň těch, kteří poskytují přímou péči a jsou také nejvíce psychicky zatíženi. Spokojenost z dobře vykonané práce je preventivní opatření proti syndromu vyhoření.

Psychobiografický model poskytuje péči aktivizující, podporující pozitivní potenciál klienta a vnímá klienta jako osobnost, která prožívá životní fázi stáří. Nemoc je sekundární, prioritní je pocit pohody klienta, který má změněné způsoby chování. Böhm nepoužívá termín demence.

Jakým způsobem se naučíme porozumět starým lidem se změněnými způsoby chování?

Na základě vývojové psychologie Eriksona, který popsal jednotlivé životní úseky, a to od narození po období stáří, ale stáří fyziologického bez přítomnosti nemocí. Böhm popsal 7 fází regrese v období stáří pro seniora se změnami v chování. Tyto fáze regrese jsou zrcadlovým odrazem vývojových stupňů popsaných Eriksonem, ale také Freudem.  Pro určení stadia regrese je pomocným nástrojem diferenciální diagnostický systém vypracovaný Böhmem, který hodnotí v tabulkovém systému.